Co je systemická psychoterapie?

Systemická terapie vznikla z terapie rodinné, terapeut je zde součástí systému klientů, není expertem ani rádcem, v systemické psychoterapii je expertem klient, který má řešení svého problému sám v sobě.

Systemická psychoterapie je plně respektující, snaží se co nejvíce zahrnout také kontext v podobě aktuální životní situace klienta. Systemický psychoterapeut jde vedle svého klienta a je mu partnerem.

Systemická psychoterapie se řídí také tím, že si okolní realitu tvoříme podle toho, jak vnímáme vše kolem sebe také podle toho, jak o tom mluvíme.

Systemický psychoterapeutický přístup

Kde, jak a kým se zrodil systemický přístup?

U zrodu systemického přístupu nestála jedna významná zakládající osobnost, ale jak uvádí Helm Stierlin (Schlippe & Schweitzer, 2006), německý systemický rodinný terapeut: „Rozvíjel se na mnoha místech a v mnoha hlavách téměř současně nebo v rychlém sledu a je charakterizován mnoha procesy vzájemného obohacování a pronikání jednoho do druhého i vymezováním se jednoho vůči druhému, procesy, jež bude pro budoucí historiky asi obtížné vysledovat a popsat.”

Dá se také tvrdit, že místem a časem zrodu systemické teorie a praxe byl konec minulého století, kdy postmoderní vědecké směry přinesly nové způsoby myšlení. V této spojitosti jsou uváděny příklady, vědy, jako je kybernetika, teorie informace, teorie komunikace, teorie her, obecná teorie systémů nebo teorie chaosu atd., také a pro nás trochu v první řadě také způsob myšlení radikálního konstruktivismu (volně z Schlippe & Schweitzer, 2006).

Označení systemický bylo v počátcích spojováno pouze s rodinnou terapií

V padesátých letech se začalo pracovat také se skupinou, s rodinou, do té doby byla terapie praktikovaná především s jednotlivci. Vznikla rodinná terapie a čím dále větší zájem získávala orientace na rodinu jako na terapeutickou jednotku, jak na jednu z forem, v níž se lidé sociálně organizují. Do popředí se tak dostal význam systemického pohledu jako zvláštního způsobu vnímání světa. Stále méně se mluvilo o rodinné terapii, začalo se více používat pojmu systemická terapie nebo systemické poradenství.

Kurt Ludewig (Kurt Ludewig, 2011), německo-chilský systemický psychoterapeut, k tomuto uvádí, že o systemické terapii lze hovořit teprve od počátku osmdesátých let minulého století. Z pohledu psychoterapie pohlíží na pojem systemický přístup, jako na přístup, který je zakotven především ve specifickém systemickém myšlení.

Ivan Úlehla (Ivan Úlehla, 2009), český systemický psychoterapeut a supervizor říká, že systemický přístup lze v současné době považovat za ucelený vědecký systém, který má svou obecnou teorii, metodologii a klinickou praxi. Tvrdí, že systemický přístup by měl být v současné době využívaným přístupem ve většině pomáhajících profesích. Zdroje tohoto specifického způsobu myšlení se mimo jiné opírají i o teorii radikálního konstruktivismu a teorii sociálních systémů.

Podle Úlehly je radikální konstruktivismus teorií, která umožňuje účinné propojování v běžném prostředí. Dodává, že uvádění radikálního konstruktivismu do sociální práce v českém prostředí se označuje právě jako systemický přístup. Filozofie radikálního konstruktivismu přichází s tím, že svět, který tvoříme a někdy prezentujeme těm druhým, je pouze světem naším.

„Žádné konkrétní jednotlivosti našeho poznání, žádné poučky, popisy, diagnózy, návody, techniky či hodnocení neobstojí v proudu času, který je sice pomalu, ale jistě všechny semele a s tím, jak se doba mění, si vyžádá zase nové. Stále zřetelněji se ukazuje, že důležitější je umět se učit, než si trvale uchovávat již nabyté vědomosti. Je stále zřetelnější, že je třeba umět zacházet se změnou nebo s proudem změn, než jim stavět hráze. Je stále zřejmější, že právě dovednost zacházení s nejistotou dovoluje lidem nacházet nové a nové jistoty.“ (Úlehla, 2009)

SFBT - terapie zaměřená na řešení, zázračná otázka a škálování

Nejstěžejnější a nejčastěji uváděné jméno ve spojitosti se systemickou terapií je Steve de Shazer, americký psychoterapeut a tvůrce krátké terapie zaměřené na řešení.

“Krátká terapie zaměřená na řešení (SFBT, Solution focused brief therapy) je přístup v rámci krátké terapie, který se orientuje na budoucnost a na cíl. Původně jej na začátku 80. let minulého století rozvíjeli Insoo Kim Bergová, Steve de Shazer a jejich kolegové a klienti v Centru pro rodinnou terapii v Milwaukee. Jmenovaní lidé pozorovali během let stovky hodin terapie a pozorně si všímali otázek, chování a emocí, které vedly k tomu, že klienti konceptualizovali uskutečnitelná řešení a uplatňovali je v životě.” (Steve de Shazer, Yvonne Dolan a kol., 2014)

Terapeut (a nejen v SFBT) nedává nikomu své rady a nepředává svá tvrzení nebo moudra. “Naším úkolem není pro klienta vymyslet řešení a přesvědčit ho, aby ho přijal. Naším úkolem je pro klienty vytvořit podmínky, za nichž naleznou své vlastní řešení, a pomoci jim tak nahlédnout do svého vlastního nitra a přijít na to, co doopravdy chtějí a jak toho dosáhnout”. (Steve de Shazer, Yvonne Dolan a kol., 2014)